Když se snižují psychofarmaka

Když člověk hledá jinou cestu

Oba příběhy spojuje podobné téma: dlouhodobé užívání psychiatrické medikace a snaha najít vedle běžné léčby i takovou podporu, která by byla dlouhodobě udržitelná. V obou případech nešlo o rychlou změnu ani o jednoduchý proces. Naopak – ženy popisují, že šlo o měsíce až roky hledání, pokusů, nejistoty a postupného přizpůsobování dávkování podle toho, jak reagovalo tělo i psychika.

Jedna z nich se léčila s těžkou depresí, druhá popisuje dlouholeté užívání Rivotrilu a obtížné abstinenční stavy při snižování dávek. Obě ale shodně uvádějí, že právě dlouhodobá podpůrná práce a trpělivé nastavování režimu pro ně znamenaly důležitou oporu.

První zkušenost: těžká deprese a postupné snižování antidepresiv

První žena popisuje, že je onkologickou pacientkou, trpí alergií na pyl a od roku 2017 jí byla diagnostikována těžká deprese. Dlouhodobě se léčila antidepresivy, naposledy lékem Paretin 20 mg dvakrát denně. V akutních stavech podle potřeby užívala také Xanax.

Jak sama uvádí, mnohokrát se snažila přejít na jinou formu podpory – zkoušela homeopatika, vitaminy i meditace. Tyto cesty jí ale podle jejích slov vždy pomohly jen krátkodobě a stav se následně znovu zhoršoval. Zlom přišel až ve chvíli, kdy se začala více zajímat o CBD a v říjnu navázala kontakt se Zelenou Zemí.

Tři měsíce postupného snižování

Od té doby podle své zkušenosti postupně spolupracovala na snižování antidepresiv. Uvádí, že se podařilo odbourat jednu a půl tablety a od začátku ledna zůstala už pouze na polovině tablety. Celý proces trval přibližně tři měsíce.

Součástí jejího režimu byl CBD olej 10 %, později také CBD olej 20 % a CBD kapsle. Dnes popisuje, že se cítí dobře, je aktivní, činorodá a dokonce znovu tvořivá. Přestože žije sama a je vdova, nepociťuje podle svých slov apatii, ochromující únavu ani dřívější skleslost.

Druhá zkušenost: dlouholeté užívání Rivotrilu a náročné abstinenční stavy

Druhý příběh popisuje žena, která užívala antidepresiva a další psychiatrickou medikaci dlouhodobě, po dobu několika let. Léky jí původně předepsala lékařka, ale postupem času začala vnímat, že si na ně vytvořila silnou závislost a bez nich už není schopná zvládat ani běžné krizové situace.

V současnosti dochází na psychiatrii, kde jí lékařka vysvětlila rizika dlouhodobého užívání v takto vysoké míře. Rozhodla se proto situaci řešit a začala dávky postupně snižovat. Výchozí denní dávka byla podle jejího sdělení 3,5 mg Rivotrilu.

Když se tělo brání změně

Se snižováním začala 25. 7. 2024. Hned po prvním snížení o 0,5 mg přišlo podle jejích slov velmi náročné období, které přirovnává k abstinenčním stavům u jiné závislosti. Popisuje bušení srdce, návštěvu kardiologa, zhoršené vidění, třes celého těla, oslabenou krátkodobou paměť, nechutenství, bolesti zubů, neschopnost opustit domov a strach z jakékoli změny i kontaktu s okolím.

Právě v této době narazila na Nadační fond Zelené Země a začala užívat produkty doporučené po telefonických konzultacích podle toho, jak její tělo reagovalo.

Dlouhý proces, ne rychlé řešení

Tato klientka uvádí, že produkty užívá od července 2024 a po patnácti měsících se dostala z denní dávky 3,5 mg Rivotrilu na výrazně nižší úroveň. Sama zdůrazňuje, že to nebylo lehké období, ale zároveň vnímá, že po letech nekontrolovaného užívání je i patnáct měsíců vlastně krátká doba vzhledem k tomu, jak hluboko se závislost propsala do běžného fungování.

Ve své zprávě několikrát opakuje, že bez této podpory byly její předchozí pokusy o snižování vždy neúspěšné. Za důležité považuje i to, že pozitivní změny v chování a celkovém fungování podle ní nevidí jen ona sama, ale také její rodina a okolí.

Co jejich zkušenosti spojuje

Z obou výpovědí je patrné, že nejde o „zázračné uzdravení“, ale spíše o postupné zlepšování běžného fungování. Jedna žena popisuje návrat k aktivitě, tvořivosti a běžnému životu bez celodenního pobytu v posteli. Druhá zdůrazňuje, že se jí daří dlouhodobě snižovat dávky, které dříve nedokázala zvládnout upravit vůbec.

Obě ale zároveň otevřeně říkají, že celý proces je citlivý, pomalý a náročný. To je možná na jejich zkušenosti nejdůležitější – ukazuje, že podobné změny nejsou otázkou několika dnů, ale dlouhodobé práce a citlivého hledání rovnováhy.

Věk není překážkou změny

Silné je i to, že obě ženy připomínají svůj věk jako něco, co by nemělo být důvodem rezignovat. Jedna z nich píše, že je jí 62 let, druhá zdůrazňuje, že je jí 59 a že ani v tomto věku není pozdě hledat cestu ke změně. Právě tato zkušenost může být pro další lidi povzbuzením – ne ve smyslu slibu, ale jako připomínka, že i v těžkém období může mít smysl hledat podpůrný režim, který člověku pomůže zvládnout další kroky.